Co mi to přineslo?

Než jsem tenhle program poznal, tak jsem životem procházel den po dni, bez nějaké vize, představy, plánu. Uvažoval jsem jen v horizontu dní, či týdnů, téměř nic neplánoval a podle toho jsem také vycházel s penězi, s časem a co je taky podstatné - příliš jsem se nezajímal o druhé lidi.

Navzdory úspěchům ve škole a poté v zaměstnání, jsem nepociťoval vnitřní radost, štěstí, klid a často jsem zažíval pocit, že ten život by měl vypadat jinak. Nějak jsem to cítil uvnitř. Jak to teď vnímám, tak jsem byl v podstatě „odsouzen“ k průměrnému životu, pravděpodobně zadlužen, s vědomím, že budu mít možná dost peněz na běžné věci, ale že život snů je jen pro „vyvolené“. 

Naštěstí jsem se setkal s MP, a bylo to … pamatuji si přesně to ráno, mezi druhou a třetí hodinou, kdy jsem opět cítil tu touhu něco najít, něco co můj život potřebuje – a zamířil jsem cíleně na web. stránky jedné paní, jejíž články se mi už delší dobu líbily, a skrze kontakt s touto paní jsem se dostal do prostředí tohoto mentoringového programu. 

Čeho si na něm nejvíce vážím a co mi do života přináší? 

Předně  - přiměl mě myslet. Zamyslet se nad tím, jak žiju a sestavit si vizi, plán, co s životem chci. Uvědomit si, že já stojím za kormidlem svého života a že plánovat potřebuji.

Zadruhé, nabídl mi kolektiv lidí, od nichž se učím a inspiruji. Jsou to vítězové – tím způsobem, jakým se perou se svým životem, jak si zvykli zdolávat překážky, hledat v lidech dobré věci, podporovat druhé a svými činy je inspirovat. Spousta z nich jsou opravdovými legendami, vydávají vlastní knihy, pořádají semináře a na druhou stranu vynikají pokorou a vděčností. Takové lidi chci následovat a mít jako vzory. Jsem nesmírně vděčný za svého mentora, který mi v tomto MP pomáhá a ačkoli si za osobní mentoring nebere ani korunu, pomohl již desítkám lidí k lepšímu životu.

Zatřetí, upřímně, tenhle program  mě naučil mít druhé lidi víc rád, zlepšil se můj partnerský život, a dál mě učí na sobě pracovat, abych se stal člověkem, kterým se stát potřebuji, pakliže chci žít úspěšný, naplňující a okolí prospěšný život. 

Když jsem si dal šanci to prostředí poznat, tak mi pak začalo docházet, co všechno, po čem jsem doposud toužil, mám tady šanci získat. Růst, podporu, přátele, možnost vlivu, peníze pro svůj život a čas jej žít. 

Když to shrnu, tak díky němu mám šanci žít život tak, jak jsem si představoval ve svém raném dětství. Tedy - s klidem v srdci.

Chceme znova vymýšlet kolo nebo na něm jet?

Někdy, když hledáme způsob, jak dosáhnout svých snů, můžeme objevit, že jsou kolem nás lidé, kteří mají podobné sny jako my a zároveň mají i konkrétní cestu, jak se k nim dostat. Lépe řečeno, konkrétní dopravní prostředek, který je k těm snům přibližuje.

A v tu chvíli se může snadno stát, že začneme příliš zkoumat, zda ten dopravním prostředek (kolo), který k těm snům vede, je dost "nóbl". Zda má ten podle nás správný vzorek pneumatiky či zda je dost atraktivní na to, aby měl reprezentovalo. A velmi snadno pak svůj fokus přeneseme ze svých snů na pozorování toho kola. 

Avšak během toho, co to kolo pozorujeme, někdo jiný už na něm sedí a jede ke svým snům. 

Chceme se koukat na něj, jak se nám vzdaluje, nebo chceme co nejrychleji nasednout na podobné kolo a začít šlapat a držet se jej, abychom se taky svým snům přibližovali? Ta volba je jenom na nás. Mimochodem, dobrá zpráva je, že jedno takové kolo je pro každého jednoho z nás už nyní připravené.

 "Potlačíme-li své ego, které nás přesvědčuje, že chceme sami vymyslel takové kolo,a dovolíme-li si na již existující kolo nasednout a začít šlapat,začne se dít něco zajímavého a do té doby pro nás nepoznaného..."

Začneme tím pozitivně působit na svět kolem. Začneme sami být tím příkladem, který svou aktivitou inspiruje další k tomu, aby nasedli a neutekl jim život. Můžeme pak zjistit (a potvrdit těm, co nám to říkali:), že jet v pelotonu je více efektivní než kdybychom jeli sami nebo nedejbože teprve to kolo vymýšleli. 

Chceme trávit čas vymýšlením jiného kola anebo mít čas na svoji rodinu díky tomu, že šlapeme do pedálů na kole, které už je dobře namazané a odladěné. Co cítíme, že nás naplní větší radostí? Co naplní větší radostí naše blízké?

Pakliže pochopíme sílu společné jízdy a ukážeme i dalším lidem, že kolo už existuje, a zejména, pomůžeme-li jim nasednout a začít šlapat s námi, naše jízda nás začne i více bavit. Začneme vnímat smysl a naplnění z té jízdy.

Nebude to pro nás únavná práce, ale stane se to naplňující, vzrušující jízdou se spoustou krásných setkání, sdílení radostí, ale i poučení, možná i občasných malých pádů, ale hlavně ...začneme cítit život ve svých životech. 

Ano, možná, že někteří z nás poprvé ucítí, že žijí. 

A už jen to samo o sobě za to šlapání stojí.

Takže, pokud jste někdy uvažovali třeba o tom, že byste rádi měli podnikání, které:

• umožňuje lidem dosahovat osobní svobody 
  
• vychovává lidi s charakterem, šarmem, taktem a správnými pracovními návyky a zodpovědností
  
• pozitivně ovlivňuje svět kolem, ať už formou filantropie, osvětou či budováním prospěšných projektů
  
• je duplikovatelné a tedy pomáhá nám násobit svůj čas pomocí pákového efektu
  
• nás nutí osobnostně vyrůst, abychom byli úspěšní. (Což má ten přínos, že pak víme, že lidé s velkým jměním mají zároveň i velké (velkorysé) myšlení a návyky a peníze budou využity prospěšným způsobem)
  
• umožňuje, aby podnikal partnerský pár jako celek, což je velmi prospěšný aspekt. (Díky tomu klesá počet rozvodů, neshod, objevuje se (znovu) radost a štěstí v páru a to je trend, který má smysl podporovat.)
  
• umožňuje vytvořit příjem je dědičný a tudíž zajistí rodinu a její potomky i poté, co aktivní podnikající již není naživu. Zabraňuje to životním traumatům a vzniku lidí bez domova.
  
• maximálně ctí principy ekologického myšlení a kvality, což jsou trendy, které pomáhají přírodě a zachování její rozmanitost a krásu i pro další generace.
  
• je mezinárodní, univerzální, bez potřeby kanceláří, zaměstnanců, drahých zařízení či pomůcek, bez vysoké investice a bez vstupního rizika. Super parametry - nevím o lepších.
  
• společným týmovým duchem podporuje spolupráci, společné oceňování druhých, vážení si práce.
  

 Tak potom si můžete být jisti, že již nemusíte vynalézat kolo, ale můžete na něj nasednout a vydat se na cestu.

Těším se na vás u některého z dalších článků. Mějte se do té doby krásně a udělejte si sami jasno v tom, co chcete.
Dobrou noc.

Jak jsem nechtíc rozplakal své blízké

...a nebylo to vůbec v plánu...

Vlastně mi ta myšlenka, která tohle způsobil, zrála v hlavě již delší dobu. Vnímal jsem totiž v různých situacích, že jsem vážně vděčný za vlastnosti a návyky mých nejbližších a že si uvědomuji, že: každý má něco, čemu se od něj mohu učit. 

Cítil jsem také potřebu své myšlenky zaznamenat, abych se k nim mohl později vrátit či si je připomenout. Jednoho večera jsem si proto sedl a napsal „virtuální“ poděkování každému jednomu z nich. Cítil jsem, že to za to stojí. 

Přemýšlel jsem rovněž, jakou vhodnou formou dostat tato slova ke svým adresátům. Protože často se stává, že spolu žijeme třeba i spoustu let a vzájemně si nedáváme najevo, jak si jeden druhého vážíme. A to je škoda.

Čas plynul dál a má poděkování ve formě textového souboru spala někde v útrobách počítačové skříně. Upřímně, vlastně jsem skoro zapomněl, že jsem něco takového kdysi vytvořil. Vše však jen čekalo na správný okamžik probuzení :)

 Miluji mi na životu, jak je úžasný a nepředvídatelný. 

Nikdy dopředu nevíme, co nás kde a v jaké podobě osloví či inspiruje. 

Proč o tom mluvím? Dostala se mi do rukou knížka „Úplně nová mysl“ od Daniela Pinka, pojednávající o tom, že budoucnost patří pravým mozkovým hemisférám. Nebudu tady zacházet do detailů, ale rozhodně knihu doporučuji všem, co ještě plánují nějakou dobu žít na tomto světě:)

A protože nic není náhoda, ejhle, v kapitole, jak zvyšovat emoční inteligenci a empatii narážím na tip, který mi připomněl mé dřívější děkovné dopisy. Ano, posílen energií z knížky, rozhodl jsem se, že blížící se narozeniny mých blízkých příbuzných je ta pravá příležitost na dokončení díla!

...vlastně jsem neudělal nic světoborného...

 

Místo toho, abych byl býval koupil nějaké rádoby vtipné přání v trafice, vytvořil jsem každému z obou oslavenců jednoduché, ale vlastnoručně vytvořené. Dovnitř jsem pak napsal asi devět konkrétních bodů, čeho si na dané osobě vážím. 

Že to spustí upřímné slzy dojetí nejen u daných osob, ale i u dalších žen a dokonce dětí, které si přání následně půjčily, jsem neočekával a vážně tím byl dojat. Ty slzy nebyly záměr, bylo to však milé potvrzení toho, že upřímně poděkovat blízkým lidem má smysl. 

Dodatek: Také se ukázalo a poznal jsem v reálu, že ne každý vnímá lásku skrze slova stejně snadno a přirozeně. Jak se můžeme naučit z knihy Pět jazyků lásky, pro někoho jsou vhodná slova, pro jiného dárek, pro dalšího objetí atd.. Takže když spojíme upřímnost s vhodnou formou, výsledky mohou být úžasné.