Všichni známe tu pohádku o Zlatovlásce.
Kromě toho, že její filmové ztvárnění je mi osobně velmi blízké a líbí se mi, mě nyní velmi fascinují nadčasová poselství v onom příběhu.
Záměr Jiříkov cesty byl zcela jasný. Najít a přivést králi Zlatovlásku.
S takovým záměrem Jiřík na cestu vyjel. Nevyjel proto, aby někomu pomáhal a dělal cokoli, co by ho zdržovalo od jeho záměru, od jeho mise. Měl se celou bytostí věnovat své misi. Máme sledovat záměr a ne se "rozptylovat" problémy kolem.
Proč se teda "zdržoval" takovými věcmi jako zachraňování zvířat po cestě?
Prostě Jiřík slyšel nebohé mravence a šel je zachránit před deštěm. Udělal to, protože (asi) jeho srdce ho k tomu vedlo. Nemohl jim nepomoct.
Nebylo to logické (kalkulativní) rozhodnutí, protože nemohl v tu chvíli tušit, že mu pomůžou v jeho záměru (přivést Zlatovlásku), a že je tedy pro něj výhodné jim pomoci.
Pak Jiřík nasytil hladová ptáčata - opět na základě pohnutky srdce a taky netušil, že i oni jsou klíčoví v naplnění jeho záměru.
A do třetice totéž se zlatou rybou....
Co tím chci říct?
Když jsem byl mladší, vnímal jsem jednu stánku věci: Že pohádka nás má naučit všímat si bytostí kolem nás a pomáhat jim. Že nikdy nevíme, kdy nám kdo může pomoct. Je to tak.
Je tady však ještě druhá stránka:
Když máme jakýkoliv záměr, tak víme, že celý vesmír se spojí, aby nám pomohl jej uskutečnit. Nicméně nevíme JAK.
A jediné, co nás navádí, jsou ty slaboučké hlasy, myšlenky, naťuknutí, něco, co často náš ROZUM (=kazisvět) stihne rychle logicky shodit ze stolu, protože nevidí (nemůže), jak by nám TO mohlo v našem záměru pomoct. Když ten rozum poslechneme, je konec.
Kdyby tedy Jiřík měl pocit, že by měl mravencům pomoc, ale pak by poslechl svůj rozum, který by mu řekl: (nezdržuj se s nimi, jdeš hledat Zlatovlásku, a já netuším, jak zrovna pomoc mravencům by ti mohla k záměru pomoci), pak by jim třeba nepomohl a ... Zlatovlásku by nezískal.
Ale on naštěstí rozum neposlouchal. / A to je to poučení.
Protože my plni filmů Tajemství atd víme, že vesmír plní vše, ale pořád čekáme, že to bude způsobem, který nás umí napadnout. Tj. když hned nevidíme souvislost s myšlenkou, která nás napadne a naším záměrem, tak často logicky vyhodnotíme, že nemá cenu toto dělat, nebo je to nereálné, či zdržování od záměru (prostě jen proto, že nejsme schopni a nikdy nebudeme vidět dopředu, jak tato činnost zapadá do vesmírného plánu k naplnění našeho záměru). A pak je velké nebezpečí, že tu činnost nevykonáme.
A my se svého záměru nedočkáme a divíme se proč - tvrdíme, že jsme byli připraveni, že jsme čekali na signály vesmíru (že nám nese objednávku), ale ve skutečnosti jsme byli připraveni jen na takové verze signálů, které našemu rozumu připadají logické nebo předpověditelné a jen takové jsme byli ochotni akceptovat.
Poučení tedy zní: poslouchejte jakékoliv signály, které vychází z vašeho srdce, taková ta naťuknutí a rozhodně nezačínejte analyzovat, spekulovat, teoretizovat, kalkulovat, zda to máte udělat a jestli si myslíte, že je vám to k prospěchu na cestě k cíli. Důvěřujte Bohu (vesmíru, větší části vašeho Já,...), že oni to ví. Není naším úkolem to chápat ani vidět. My máme jednoduše umět ty signály zachycovat, důvěřovat a konat dle nich.
A to je ta Víra, co hory přenáší.
Takže děkuji za Zlatovlásku, vždy se mi to poselství tak jednoduše a jasně znovu připomene.