Jak jsem se snadno dostal z deprese.

Znáte taky ten pocit, když se třeba ráno probudíte a nic se vám nechce?

Já to měl dneska. Jednoduše depku. Takové to nastavení, že se mi nic nechce. Mluvit s lidmi, být laskavý, aktivní a pozitivní, radovat se ze života, atd. Byl jsem pln chuti utéct někam, kde po mně nikdo nebude nic chtít. A rozhodně se mi ani nechtělo se z té depky dostávat. Už to znamená aktivitu, a té jsem se bránil. Prostě jen tak hnít.

Taky vás takový stav nebaví, a přesto nechcete (či nejste schopni) vyvinout extra aktivitu ke změně?

Začal jsem v hlavě přemítat, jak asi bude vypadat můj den v takovém stavu a při tom jsem si vzpomněl na zajímavou zkušenost:

Moje opakovaná zkušenost je taková, že ačkoli si v depresi celou dobu myslím, že v ní chci zůstat, tak po ukončení vím, že jsem v ní být nechtěl.

Z toho plynou dvě zásadní věci: 

1. Myšlenky nás umí dokonale oklamat (jsou tak "reálné"). Jsme v tu chvíli tak zabráni reálností a počtem všech těch myšlenek, že nevidíme, že pravý život je mimo ně.
2. Lze se z jejich moci dostat.

Co to v praxi znamená?

 1)Je skvělé, že myšlenky jsou součástí naší existence, ale ne naší podstatou.

Je to opravdu úleva si uvědomit, že tu depresi a nechuť nechce celá moje bytost. Že je východisko.
Identifikace zdroje a pochopení podstaty (myšlenky pochází z mysli, nejsem to já) je první část vítězství.

2)Lze se z nadvlády myšlenek dostat.

Uvědomíme-li si, že myšlenky nejsou naší podstatou, pak k nim můžeme zaujmout různý postoj.
Tím se nám otevírají možnosti, jak se z jejich nadvlády dostat.
Zcela jistě mohu souhlasit s tvrzením různých učitelů, že můžeme lze od myšlenek odstoupit.

Nicméně ne vždy se mi to úspěšně daří.Tak například:
"nedávat myšlenkám v hlavě důležitost" mi funguje jen tehdy, když „chci“ a nejsem jimi pohlcen moc.
"odstoupit od myšlenek a jen je pozorovat" dokážu jen, když nejsem pod velkým stresem atd.

Nedávno jsem se však dozvěděl o další možnosti, jak k myšlenkám přistoupit, a protože mě to velmi oslovilo, rozhodl jsem se napsat tento článek, abych s vámi moji radost sdílel a dal tak jednoduchý a účinný návod: 

"Jak se z vlivu nežádoucích myšlenek efektivně, účinně a rychle dostat."

Protože nevím jak vy, ale já, když jsem v depresi nebo splínu, tak nechci vyvíjet žádnou extra aktivitu. A často se mi ani nechce úplně opouštět myšlenkový svět. A v tom se mi tato metoda líbí.

Jmenuje údajně The Work a nebudu ji tady detailně popisovat, to není účelem tohoto článku. 
Já chci ukázat, jak tato metoda pomáhá mně.

Pro sebe jsem si ji nazval „pálkovací metoda“.
Principem totiž je, že „nežádoucí“ myšlenky zpozorujeme, vyhodnotíme, přetočíme a pálkujeme zpět.

Už párkrát mě svou jednoduchostí a funkčností překvapila, a tak jsem ji zlehka zkusil i dnes.

Hned, co přišla první depresivní myšlenka, jsem ji

1. zachytil (tj. uvědomil si, co za myšlenka mi na mysli vytanula)
2. vyhodnotil (podrobil testování pravdivosti) : "Skutečně se mi tak nechce?" "Skutečně nechci s nikým mluvit?" "Skutečně chci zůstat trčet v nečinnosti?"  "Skutečně chci, aby úspěch ke mně přišel jen díky myšlení a bez akce?" "Jsem si tím stoprocentně jistý?"...
3. Přetočil: (vytvořil nové "přetočené" tvrzení). Tak např. : "Není pravda, že se mi tak nechce." "Není pravda, že mi vadí mluvit s lidmi." "Nejsem si stoprocentně jistý, že,…"
4. Pálkoval zpět do hlavy. Myšlenky, které jsem tam poslal mě pak okamžitě naplnily mnohem lepším pocitem. Klidem. Vnitřním souhlasem. Radostí. Odvahou. Pravdou.

A to je celé! Nic složitého ani komplikovaného na tom není. 

Pro mně osobně je tato metoda další možností, jak k myšlenkám, které nám mysl generuje, přistupovat.

Vím už tedy, že je mohu:

• ignorovat
• odstoupit od nich a jen je pozorovat
• nebo nově taky: pálkovat přetočené zpět :)

Věřím, že vám tato ukázka, jak s myšlenkami zatočit, přinese zlepšení ve vašich životech. Budu rád, když se podělíte se zkušeností v diskuzi pod článkem.

S láskou, Tom.