Jak jsem nechtíc rozplakal své blízké



...a nebylo to vůbec v plánu...

Vlastně mi ta myšlenka, která tohle způsobil, zrála v hlavě již delší dobu. Vnímal jsem totiž v různých situacích, že jsem vážně vděčný za vlastnosti a návyky mých nejbližších a že si uvědomuji, že: každý má něco, čemu se od něj mohu učit

Cítil jsem také potřebu své myšlenky zaznamenat, abych se k nim mohl později vrátit či si je připomenout. Jednoho večera jsem si proto sedl a napsal „virtuální“ poděkování každému jednomu z nich. Cítil jsem, že to za to stojí. 

Přemýšlel jsem rovněž, jakou vhodnou formou dostat tato slova ke svým adresátům. Protože často se stává, že spolu žijeme třeba i spoustu let a vzájemně si nedáváme najevo, jak si jeden druhého vážíme. A to je škoda.

Čas plynul dál a má poděkování ve formě textového souboru spala někde v útrobách počítačové skříně. Upřímně, vlastně jsem skoro zapomněl, že jsem něco takového kdysi vytvořil. Vše však jen čekalo na správný okamžik probuzení :)

 Miluji mi na životu, jak je úžasný a nepředvídatelný. 
Nikdy dopředu nevíme, co nás kde a v jaké podobě osloví či inspiruje. 

Proč o tom mluvím? Dostala se mi do rukou knížka „Úplně nová mysl“ od Daniela Pinka, pojednávající o tom, že budoucnost patří pravým mozkovým hemisférám. Nebudu tady zacházet do detailů, ale rozhodně knihu doporučuji všem, co ještě plánují nějakou dobu žít na tomto světě:)

A protože nic není náhoda, ejhle, v kapitole, jak zvyšovat emoční inteligenci a empatii narážím na tip, který mi připomněl mé dřívější děkovné dopisy. Ano, posílen energií z knížky, rozhodl jsem se, že blížící se narozeniny mých blízkých příbuzných je ta pravá příležitost na dokončení díla!

...vlastně jsem neudělal nic světoborného...

 

Místo toho, abych byl býval koupil nějaké rádoby vtipné přání v trafice, vytvořil jsem každému z obou oslavenců jednoduché, ale vlastnoručně vytvořené. Dovnitř jsem pak napsal asi devět konkrétních bodů, čeho si na dané osobě vážím. 
Že to spustí upřímné slzy dojetí nejen u daných osob, ale i u dalších žen a dokonce dětí, které si přání následně půjčily, jsem neočekával a vážně tím byl dojat. Ty slzy nebyly záměr, bylo to však milé potvrzení toho, že upřímně poděkovat blízkým lidem má smysl. 


Dodatek: Také se ukázalo a poznal jsem v reálu, že ne každý vnímá lásku skrze slova stejně snadno a přirozeně. Jak se můžeme naučit z knihy Pět jazyků lásky, pro někoho jsou vhodná slova, pro jiného dárek, pro dalšího objetí atd.. Takže když spojíme upřímnost s vhodnou formou, výsledky mohou být úžasné.

Žádné komentáře:

Okomentovat