Kdy se to zlomilo?

Přišlo mi to jako probuzení se z dlouhého spánku. Tomáš Hajzler mluví o svobodě v práci, o tom,  že je přirozené a správné dělat to, co nás baví a tím se živit. Vytvářet si práci místo, abychom ji hledali. Dává to smysl? Nezní to příliš utopicky?
Lidská mysl funguje tak, že když něco probíhá dlouho, bereme to jako normální. Když je normální chodit do školy, je logické, že až vystudujeme, je třeba taky někam chodit, ale hlavně vydělávat ty peníze. Takže musíme rychle najít někoho, kdo nám bude za práci platit, i kdyby to mělo znamenat, že se vzdáme svobody, nebo svých snů. Holt jsme dospělí, takže konec zábavy, jdeme vydělávat, musíme přece uživit rodinu
Uf.
Vzpomínám si, že když jsem ještě "nemusel" vydělávat peníze, tak jsem byl svobodný. Dělal jsem většinu času to, co mě bavilo. Chodil jsem na školu, která mě bavila, modeloval jsem si v CADu a hrál s počítačem, což mě bavilo a s oblíbenými předměty jsem pomáhal spolužákům, což mě taky bavilo. A protože jsem v tom byl dobrý, dostával jsem za to zaplaceno (stipendium). Nic mi nechybělo. Těch věcí, co mě nebavily, bylo minimum. Škola mi platila za to, že jsem byl dobrý. Nestudoval jsem pro penízy, ty přišly samy.

Ale pak škola skončila. Čas hraní vystřídá čas práce. Já si práci nehledal, protože během školy jsem měl uzavřenou dohodu s jednou nástrojárnou, že tam nastoupím. Měla to být práce, jaká mě dosud bavila. V CADu. Byl jsem do toho zapálený. Práce mě docela i bavila, ale...

Nějak mě přestávalo mě bavit to prostředí. Ten způsob chování.
Dovolovat se o dovolenou, neustále pracovat, neztrácet čas mluvením s kolegy, nesmět mluvit mezi sebou o platu, o politice atd. Chovat se jako nesvobodní a hrát tuto hru. Hrát si na to, že to tak "vyžaduje" doba, že to je normální a ... nekecej a makej. Zvyšuj produktivitu, buď maximálně efektivní, vzdělávej se, aby tě někdo zaměstnal. Abys nebyl nezaměstnaný, což je odpad společnosti.

Kde je přátelská atmosféra?
Kam se vytratil pocit svobody, který nás naučila škola?
Proč se všichni chovají, jakoby byli ve vězení s dozorcem?
Proč jsme se naučili "škemrat" o peníze a udělat pro ně cokoli?
Proč jsme si vytvořili systém dobrovolného vykořisťování?

Stali jsme se dobrovolnými otroky peněz. Naučili jsme se bát stavu bez peněz. Naučili jsme se bát, že se neuživíme. Naučili jsme se bát, že se neuživíme, když nebudeme poslouchat autority a nadřízené.

Vzpomínám si na dobu, kdy mě napadlo: Proč lidé nedělají, co je baví? Jak to udělat, aby lidé mohli dělat, co je baví. Napadla mě myšlenka výměn zaměstnání. Prostě mi to nedávalo smysl, abychom dobrovolně otročili a nedělali, co nás baví.

Díky Tomáši, žes mě znovu přivedl na myšlenku, že tato cesta je správná.
Ano cesty jsou minimálně dvě.
Buď si práci vytvořit sám a najít způsob, jak být užitečný druhým, dělat co nás baví a dostat za to zaplaceno.
Nebo zaměstnání transformovat tak, abychom tam dělali, co nás baví, v přátelské, důvěryplné atmosféře. Průhledné, jasné, férové. Učme se od firem, kde svoboda a radost z práce jsou základními hodnotami, na kterých firma staví a prosperuje!

Zní vám to logicky? Mně ano!

Stavme na tom, co máme a co jsme.

Nyní už víme po všech těch filmech Tajemství, Klíčích k úspěchu atd, že to, co působí jako magnet v našich životech nejsou myšlenky, přání a vize, ale náš vnitřní pocit. Tedy ne rozum, ale srdce. Je několikanásobně silnější ve své přitažlivosti.
Ukazují to nejnovější výzkumy mozku a těla na magnetické rezonanci, říká nám to bible, a svědčí o tom všechny pohádky. Proč vysvobodí princeznu vždy ten poslední, nejmladší jeliman? Proč ne ti silní, bystří, sebevědomí a rozumem hnaní bratři?

Když žijeme dle srdce, v přítomnosti a klidu, vše je jednoduché, všeho je dost, žijeme. Není třeba tam strkat rozum.
A ruku v ruce s tím, jak dnes získává magnetismus navrch nad elektřinou (volná energie, objevy p.Kesheho, magnetické motory,..), se v těchto časech dere srdce na povrch a získává nad rozumem převahu.

Žijeme teď v době, kdy se spousta věcí překlápí. Věci a jevy, které jsme si mysleli, že známe, mají najednou nový, hlubší smysl. Koukáme na ně jinak.

Objevují se mimořádné vlastnosti vody (M. Emoto), měníme svůj přístup k výchově dětí, ke vzdělání, k práci. Objevují se nové druhy energií a více se pracuje s magnetismem než s elektřinou. Je to analogické i v duchovní rovině. Klesá význam mozku (elektřina) a roste význam a vliv srdce (magnetismu). To je změna, která charakterizuje tuto převratnou dobu. Ano věci a významy se převrací.

Mně se jedno z takových překlopení nedávno stalo u na první pohled jasné věty:  "Važ si toho, co jsi, buď spokojený s tím, co máš."
Ta věta mi byla celá desetiletí naprosto jasná. Znamená přece rezignaci. Je to věta, kterou když někdo říká, tak tím myslí: neusiluj o nic, nesnaž se mít víc, to, co máš ti musí stačit, nauč se spokojit se s málem. Mít víc je zbytečné, atd. Znělo mi to jako výmluva pro nicnedělání, abych nezáviděl úspěšným. Ano, celou tu dobu jsem to tak viděl a proto jsem tu větu neměl rád. Vnímal jsem to tak, že nemám chtít hojnost! 

A najednou mi to docvaklo. Pořád stejná věta, ale naprosto jiné pochopení.
Ta věta není o rezignaci, ale o hluboké moudrosti
Znamená: zklidni se a přestaň toužit. Buď si vědom, že bohatý (celkově) jsi vždy byl a jsi v každém okamžiku. Když si dovolíš to tak cítit. Buď rád, že jsi jaký jsi a raduj se z toho. Znamená to, že hojnost máš a budeš mít vždy! Zcela opačné pochopení.

Jak se z věty, kterou jsem neměl rád stala moudrost? Právě jen tím překlopením polarity pohledu.
Já dosud myslel, že to je něco špatného. Nyní chápu, že to je naopak správná cesta.

Touha přece vychází z pocitu nedostatku, který tak dál přetrvává. Naopak uvědomění si, že mám všechno už teď a vždy jsem měl vnáší do duše klid a řád, otevření srdce a naslouchání intuici.

Život je o cestě. Určitě mi k tomu uvědomění pomohl Vladimír Vymětal s revolučním experimentem, Tomáš Hajzler s hledáním důlku, pomohli mi k tomu další, kteří zdůrazňují odtrhnout se od myšlenek (Naomi Aldort), být sám, najít sám sebe, zklidnit se, objevit svoji vášeň (Mark Dzirasa) a vyrůst ze svých kořenů.
Važ si toho, co jsi a co máš a buď s tím spokojen je PRAVDA.

Musím říci, nebo spíš nemusím, ale chci, že když poslední dobou žiji tuto pravdu, je mi mnohonásobně krásněji. Dokážu si užívat každou chvilku, nevidím to, co nemám, ale to, co mám. Beru všechny lidi jako své blízké, opustil mě strach. To je to nejsilnější poznání. Opustil mě strach. Cítím velkou důvěru, že všechno je správně a že nemusím usilovat o něco, abych ...

Všechnu radost nosím v sobě, nemusím ji nikde hledat.
A o radost jde. O nic jiného. Štěstí je radost. Vychází z nitra.
Přeji nám všem, abychom žili svým nitrem. Je to stejný klid, který na mě působil z mé babičky v Zašové, dal by se nazvat "božský, smířený klid". Harmonie.