Kdy se to zlomilo?

Přišlo mi to jako probuzení se z dlouhého spánku. Tomáš Hajzler mluví o svobodě v práci, o tom,  že je přirozené a správné dělat to, co nás baví a tím se živit. Vytvářet si práci místo, abychom ji hledali. Dává to smysl? Nezní to příliš utopicky?
Lidská mysl funguje tak, že když něco probíhá dlouho, bereme to jako normální. Když je normální chodit do školy, je logické, že až vystudujeme, je třeba taky někam chodit, ale hlavně vydělávat ty peníze. Takže musíme rychle najít někoho, kdo nám bude za práci platit, i kdyby to mělo znamenat, že se vzdáme svobody, nebo svých snů. Holt jsme dospělí, takže konec zábavy, jdeme vydělávat, musíme přece uživit rodinu
Uf.
Vzpomínám si, že když jsem ještě "nemusel" vydělávat peníze, tak jsem byl svobodný. Dělal jsem většinu času to, co mě bavilo. Chodil jsem na školu, která mě bavila, modeloval jsem si v CADu a hrál s počítačem, což mě bavilo a s oblíbenými předměty jsem pomáhal spolužákům, což mě taky bavilo. A protože jsem v tom byl dobrý, dostával jsem za to zaplaceno (stipendium). Nic mi nechybělo. Těch věcí, co mě nebavily, bylo minimum. Škola mi platila za to, že jsem byl dobrý. Nestudoval jsem pro penízy, ty přišly samy.

Ale pak škola skončila. Čas hraní vystřídá čas práce. Já si práci nehledal, protože během školy jsem měl uzavřenou dohodu s jednou nástrojárnou, že tam nastoupím. Měla to být práce, jaká mě dosud bavila. V CADu. Byl jsem do toho zapálený. Práce mě docela i bavila, ale...

Nějak mě přestávalo mě bavit to prostředí. Ten způsob chování.
Dovolovat se o dovolenou, neustále pracovat, neztrácet čas mluvením s kolegy, nesmět mluvit mezi sebou o platu, o politice atd. Chovat se jako nesvobodní a hrát tuto hru. Hrát si na to, že to tak "vyžaduje" doba, že to je normální a ... nekecej a makej. Zvyšuj produktivitu, buď maximálně efektivní, vzdělávej se, aby tě někdo zaměstnal. Abys nebyl nezaměstnaný, což je odpad společnosti.

Kde je přátelská atmosféra?
Kam se vytratil pocit svobody, který nás naučila škola?
Proč se všichni chovají, jakoby byli ve vězení s dozorcem?
Proč jsme se naučili "škemrat" o peníze a udělat pro ně cokoli?
Proč jsme si vytvořili systém dobrovolného vykořisťování?

Stali jsme se dobrovolnými otroky peněz. Naučili jsme se bát stavu bez peněz. Naučili jsme se bát, že se neuživíme. Naučili jsme se bát, že se neuživíme, když nebudeme poslouchat autority a nadřízené.

Vzpomínám si na dobu, kdy mě napadlo: Proč lidé nedělají, co je baví? Jak to udělat, aby lidé mohli dělat, co je baví. Napadla mě myšlenka výměn zaměstnání. Prostě mi to nedávalo smysl, abychom dobrovolně otročili a nedělali, co nás baví.

Díky Tomáši, žes mě znovu přivedl na myšlenku, že tato cesta je správná.
Ano cesty jsou minimálně dvě.
Buď si práci vytvořit sám a najít způsob, jak být užitečný druhým, dělat co nás baví a dostat za to zaplaceno.
Nebo zaměstnání transformovat tak, abychom tam dělali, co nás baví, v přátelské, důvěryplné atmosféře. Průhledné, jasné, férové. Učme se od firem, kde svoboda a radost z práce jsou základními hodnotami, na kterých firma staví a prosperuje!

Zní vám to logicky? Mně ano!