Bitva o kvadrant?

 Jdeme rovnou na to, takže si teď přečtěte čtyři věty, které můžeme občas slyšet.

A) "Zajímá se jen o peníze, jede přes mrtvoly."
B) "Je to workaholik, zajímá ho jen a jen a práce."
C) "Je to sobec a egocentrik, myslí jen na sebe."
D) "Každému se chce zavděčit, nemá svůj názor, je jako loutka."

Co ty věty A-D vlastně vyjadřují?
Hlavně NE to, že by to byli ZLÍ a opovrženíhodní lidé. Že by byli kořenem zla v dnešní společnosti nebo že bychom snad my byli lepší, když jsme takovou nálepku nedostali :)

Podle Jiřího Čmolíka může člověk řešit jen čtyři oblasti života:

• Hojnost (zdraví, peníze, prosperita)
• Práce (smysl bytí, naplnění)
• Čas pro sebe (oddělení se od celku, vnitřní klid)
• Vztahy (vazby s druhými lidmi)

A proto popisuje:

• věta A někoho, kdo se soustředí na hojnost, více než na vztahy, čas pro sebe a smysl své práce
• věta B někoho, kdo by se udřel prací, která ho baví
• věta C někoho, kdo se soustředí především na sebe a svůj čas 
• věta D někoho, kdo věnuje více energie do vztahů než do čehokoliv dalšího

Nejprve chci upozornit na jednu možnou interpretaci těchto tvrzení, která vede k posuzování jednotlivých kvadrantů.
Tak jsem to dříve vnímal já. Z první věty jsem si myslel, že chtít hojnost je špatné, z druhé že hodně pracovat je špatné, ze třetí, že vyhradit si čas pro sebe je špatné a ze čtvrté, že obětovat se občas pro druhé je špatné.

Přitom ty věty jednoduše říkají JEN to, že ten člověk má jeden kvadrant, kterému se věnuje znatelně více než těm zbývajícím.  Neznamená to nutně, že je to špatně (díky Kájo za upozornění), že člověk je špatný nebo ten kvadrant je špatný. Prostě to tak jenom JE.

Dovoluji si tvrdit, že když máme určitou oblast oslabenou (zanedbáváme a přehlížíme ji), může to být příčina pocitu, že nám něco chybí, že nejsme šťastní, jak bychom být chtěli.

Takže teď tomu rozumíme a pojďme se podívat, k čemu nám to může být dobré.
Všichni jsme určitě tyto nálepky slyšeli.
Vnímáme některou z nich jako horší? Jsme na některou z nich citliví? Odsuzujeme takového člověka?

Pokud ano, tak asi proto, že s námi rezonuje, tzn. vyjadřuje to, co sami nemáme v rovnováze.

• Když přehlížíme oblast hojnosti, asi odsuzujeme lidi, kteří tuto oblast přeceňují.
• Když nemáme smysluplnou práci, asi nechápeme lidi, kteří to s ní "přehání"
• Když nemáme čas pro sebe, asi odsuzujeme ty, kteří na sebe myslí
• a když nemáme v pořádku vztahy, ... doplňte sami.

Pocit spojený s těmi větami tudíž můžeme použít jako indikátor toho, kterou oblast sami máme oslabenou. Svět je nám tady krásným nastaveným zrcadlem.

U lidí, kteří mají výraznou disharmonii v kvadrantech, to vidíme zřetelně a dáváme jim tyto různé nálepky.

Protože je naše "civilizovaná"společnost navyklá hodnotit, porovnávat, třídit a tak rádi vytváříme žebříčky čehokoliv (top 10, 3 nej, ...), tak je tady riziko, že sklouzneme k vyvyšování jednoho kvadrantu nad ostatní.
(Workaholika budeme přesvědčovat, že ne práce, ale vztahy jsou to hlavní, k čemu se má v životě upínat. Někdo jiný bude doporučovat hlavně čas pro sebe a jiný zase třeba hojnost.)

A na to chci upozornit. Nebojujme o kvadranty, jak říká název tohoto článku. Nepřesvědčujme nikoho ani sami sebe, že některý kvadrant je lepší než druhý, že je důležitější než jiný nebo dokonce jediný důležitý. Ano, na individuální rovině můžeme každý z nás v určitou dobu cítit jistou preferenci, ale něco jako univerzální pořadí důležitosti těchto kvadrantů neexistuje a nemá smysl. Povznesme se nad "morálku", která nám nutí si myslet něco jiného.